O fixním a růstovém myšlení toho v poslední době bylo publikováno opravdu hodně. Abyste si udělali představu o rozdílech mezi těmito dvěma typy myšlení není zapotřebí opisovat vědecké ani zpopularizované články. Stačí, když mrknete na obrázek níže.
Představuji vám dvě imaginární děti: Martina a Annu. Imaginární dítě Martin je představitel fixního myšlení a imaginární dítě Anna představuje růstové nastavení mysli.
Každý se staví jinak k učení, chybám, tréninku a úsilí a ke zpětné vazbě. Výzkumy (no ale i selský rozum a pozorování) ukazují, že za úspěchem stojí růstové nastavení mysli.
Mrkněte na další příspěvky, kde se více věnujeme popisu jednotlivých typů myšlení. Jak to máte vy? A jaké myšlení byste přáli vašim dětem?
Fixní nastavení mysli
Co a jak dělá nebo nedělá Martin:
Děsně šprtá a dře… Martin je chytrý, to nikdo nerozporuje. A vybudoval si pozici třídního premianta, ale navzdory tomu je před každou zkouškou nervózní. Jeho fixní způsob myšlení ho nutí věřit tomu, že když dostane špatnou známku, tak to znamená, že není dost chytrý. Ano, opravdu tomu tak věří. Bojí se, že každá špatná známka otřese jeho postem.
Zkoušel hrát na kytaru, ale nechal toho v momentě, kdy akordy začaly být složitější. Neviděl, že každý den zahraje ten akord lépe než den před tím. Viděl jen to, že ten akord pořád nezahrál dobře.
Zkoušel jezdit na skatu, ale nechal toho v momentě, kdy se mu nepodařil fakt jednoduchý skok na U-rampě. Nechtěl víc trénovat, protože by to mohlo znamenat víc pádu a teda víc trapasů.
Když mu máma vyčítá, že nevynesl odpadky, neslyší to takhle, ale v hlavě se mu to celé přehrává tak, že máma útočí na něj. Ano, může být už fakt naštvaná, jestli tam ty odpadky leží už třetí den, ale pořád kritizuje jen tu nedokončenou akci „vynesení odpadků“ a ne Martina.
Proč si to teda bere tak osobně?
Martin se pouští jen do úkolů, o kterých je dopředu známo, že je zvládne…. Tak jo, ať se pouští jen do úkolů, které zvládne… ale zkusíte domyslet důsledky takového chování:
Škola nebo pak práce ho nebude v dlouhodobém horizontu bavit… nikoho nebaví se neposouvat a jen stagnovat
V práci ho nepovýší, protože nikdy nepřijde s ničím novým, co by se mohlo dělat, a protože všechny náročnější úkoly raději nechá kolegům
Nebude úspěšný, protože se bude bát se učit nové věci, co ho někam posunou. Nebude se je chtít naučit, protože na začátku učení bývají chyby a ty Martin ze srdce nenávidí
A když mu šéf řekne, že by se mohl pokusit některé náročnější úkoly zvládnout sám a nenechávat je na ostatních, bude mít ten den fakt špatnou náladu, protože si to zinterpretuje tak, že ho šéf nesnáší, chce po něm hromadu práce na víc a furt ho jen kritizuje
Jestli jsi trochu jako Martin, a teď ti došlo, že je to opruz takhle žít, tak mám dobrou zprávu – jde to změnit. Napíšu vám to sem.
Růstové nastavení mysli
Co a jak dělá Anna:
Některé předměty ve škole má ráda a některé ne. Na zkoušky a testy se učí a připravuje. Když ale v testu nějaký úkol nevyřeší, nehroutí se z toho… ví, že chyby jsou součástí procesu učení. Kdyby na tuhle otázku v testu nenarazila, tak neví, že tuhle část neumí. Ano, je lepší kdyby do testu uměla i tohle, ale holt neuměla, ale bude to umět od teď 😊
Denně cvičí na bonga, a děsně si užívá, jak se zlepšuje.
Když jí táta nadává, že má bordel v pokoji ví, že to kritizuje její systém organizace věcí, kterému nerozumí nebo nepřišel na chuť. Nekritizuje jí samotnou. Jasný, i pro ni je opruz to poslouchat, ale nebere si to osobně.
Annin růstový způsob myšlení ji pomáhá se posouvat dál, učit se z chyb, vytrvat v tréninku a studiu, pouštět se do náročnějších úkolů a využít konstruktivní kritiku ke svému prospěchu.
Takže Anna dělá občas chyby a nestresuje se z nich….
Budou v práci chtít člověka, co dělá chyby?
Budou chtít Annu v práci?
Jasně, že ano. Nikdo neříká, že Annin přístup generuje víc chyb, nebo, že je nezodpovědná. Jen to, že se z chyb umí poučit, nehroutí se, když nějakou udělá. Je schopná ji přiznat a netutlat ji ani nesvalovat na někoho jiného. A to je dobrá vlastnost, ne?
Navíc má tendenci v práci a tréninku vytrvat, protože ví, že úsilí a píle ji dovedou k úspěchu.
Jestli se ti líbí, jak to má Anna nastavené a chtěl bys to mít podobně, mrkni na další příspěvky…
Fixní a růstové myšlení: Jednička, šikulka a jiná svinstva
Doufám, že je z mých příspěvků patrné, že jsem zastánce růstového myšlení a že bych ho přála nám všem. Abychom si mohli myšlení přenastavit, je důležité si uvědomit, kde se to fixní myšlení bere. Jak jsem se to naučil? Jak jsem to naučil svoje děti a studenty a žáky?
Varování: Následující řádky mohou vyvolat emoce.
Takové známkování je jedním z hřebíčků do rakve růstového myšlení. Jasně, v první třídě se na to jde opatrně a jedničky se rozdávají hromadně a v podstatě za cokoliv (a ano, určitě existují výjimky, tohle není útok na učitelky prvního stupně). Umíte si představit, co se honí v hlavě sedmi- osmi- letého dítka, které po roce nebo dvou samých jedniček dostane dvojku, nebo trojku? To zklamání? Ten stres? Co když se snažilo a tohle je nejlíp, jak to umělo spočítat? A za svoji snahu dostane nálepku „průměrný“… rodič nebo učitel to v horším případě ještě doplní „uchlácholením“ typu „Nemáš buňky na matiku“.
A jsem tu! Právě jsem se zrodilo! Jmenuji se Fixní myšlení a budu s tebou, dokud to nezměníš a budu tě limitovat, jak jen budu moct. Jsem to já, Fixní myšlení, které ti radí, ať se na těžší úkoly vykašleš. Neuspěl jsi před tím, proč bys měl uspět teď? Neuč se to, je to zbytečný, stejně na to nemáš buňky.
Všechny pochvaly, které se týkají identity jsou živná půda pro Fixní myšlení. Pokud je vaše dítě zvyklé, že je „šikulka“ za každou uklizenou ponožku a nevylité pitíčko, tak co z něj bude, když jednou pitíčko vylije? „Nešikulka“? Dítě se začne bát, že ztratí svoji nálepku „šikulky“ a může se stát, že spoustu věcí ani nezkusí. Samozřejmě, že to vaše dítě takhle nepojmenuje, ale funguje to bezpečně. Navíc, každá pochvala i kritika identity je hodně osobní, a navíc nestaví chváleného a „chvalitele“ do rovnosti.
Popravdě nemám recept, jak to zařídit ve škole bez známek, ale vim, jak by šlo „vylepšit“ to chválení. Chvalte proces, chvalte zlepšení, chvalte úsilí a pokud máte pocit, že není co chválit, tak nechvalte a jen okomentujte, co vidíte a jaké máte pocity.
Takže místo toho, abyste vykřikovali, jaký je váš malý malíř „šikulka“ můžete říct: Hezky jsi to namaloval.
„Teď je ten traktor mnohem reálnější než minule.“
„Líbí se mi, jak se snažíš nepřetahovat.“
„Vidím, že tě baví kreslit bagry.“ nebo „Mám radost, že tě baví kreslit.“
Možná vám přijde, že pořád říkáte to samé, jen jinými slovy. Ale ať tomu věříte nebo ne, i taková malá změna formulace má ohromný efekt. Tak to zkuste. 😊
