Tímto příspěvkem otvírám takovou mini sérii o kritickém myšlení. Protože se kolem nás čím dál tím víc rojí různé „fake news“, hoax (poplašné zprávy), překroucené a zmanipulované zprávy i vědecké studie, přišlo mi důležité poukázat na takový pěkný antivirák, který všichni máme a můžeme proti zmanipulovaným a překrouceným informacím použít.
Je to naše kritické myšlení, tedy naše schopnost informace ověřovat a pracovat s nimi.
Výhody kritického myšlení
Výhodou kritického myšlení je, že se to opravdu můžeme naučit a můžeme ho soustavně vylepšovat.
A touto mini sérií vám chci ukázat jednotlivé nástroje, které k vylepšování kritického myšlení můžete využít. Také vám představím typické pasti, ze kterých vám kritické myšlení pomůže vybruslit.
Začněme něčím opravdu opravdu zajímavým a užitečným: práce s daty
Za druhé světové války utrpělo americké letectvo ohromné ztráty svých bombardérů kvůli německé protiletecké obraně. Tak přistoupili k logickému kroku – bombardéry opancéřovat a tím zvýšit jejich šance na přežití.
Nemohli ale opancéřovat úplně celé letadlo, tak přemýšleli, kterou část by bylo nejvýhodnější ochránit. A tak mrkli na bombardéry, které se jim vrátily z bitev, a udělali si statistiku zásahů. Ze statistiky vyšlo, že úplně nejvíc zásahů bylo na křídlech, pak do kabiny a do ocasu letadla. Nejméně zásahů bylo do motorů letadla. Tak jakou část měli ochránit? Opravdu si zkuste odpovědět.
No, Američani vyhodnotili svoje statistiky zásahů na bombardérech, které se z bitev vrátily a rozhodli se pro ochranu křídel. Naštěstí se na statistiku podíval i americký matematik Abraham Wald a kolegy upozornil, že vidí jen polovinu příběhu – vidí letadla, která se i se zásahem vrátila. Tedy díra v křídle očividně návratu nevadila. Měli tedy opancéřovat spíš motory. Protože letadel se zásahem do motoru se moc nevrátilo. Zásah do motoru byl tedy ten nejsilnější důvod ztráty bombardéru.
Taková chyba úsudku se jmenuje klam přeživšího. Je to tendence soustředit se na příklady přeživších z celku. Tedy brát v potaz jen polovinu příběhu. V médiích jsou občas příběhy odhodlaných jedinců, kteří dokázali překonat určité překážky a dosáhnout svých cílů.
Chybí tam ale nesrovnatelně vyšší počet těch, kteří se o stejnou věc pokoušeli a selhali. Na základě tohoto zkreslení pak bývá vytvořen chybně pozitivní předpoklad. Když pracujete s chybnými daty, nikdy nedostane správné výsledky.
Ještě pár jiných příkladů klamu přeživšího
1) Chci prodat nemovitost, tak koukám do databáze inzerátů a nastavím cenu podle toho, jaká cena v inzerátech…. Tak tedy nastavím cenu stejnou, jako nemovitosti, co se neprodaly. Ty, co se prodaly už tam nejsou. To bylo mým cílem?
2) Provádím průzkum spokojenosti absolventů dané VŠ. Jak se budou výsledky průzkumu lišit, pokud oslovím i studenty, kteří z nějakého důvodu školu nedokončili?
3) Taky vás napadne, že musí být úžasné být hercem/herečkou, když vidíte úspěšného herce jako je George Clooney nebo Julia Roberts? A když si uvědomíte ty stovky, tisíce neúspěšných a bezejmenných a na pokraji bídy herců je to pořád tak lákavé povolání?
