Dneska vneseme trochu světla do vztahu mezi spánkem a hubnutím. Pro vyvážený příjem potravy jsou klíčové dva hormony, kterým pracovně říkám „Dej-mi-ještě-koláček“ a „Už-mám-dost“.
Hormon „Dej-mi-ještě-koláček“
najdete v odborné literatuře pod názvem ghrelin, a signalizuje mozku, že je hlad. Tedy čím víc ho je, tím větší hlad.
Hormon „Už-mám-dost“
najdete v odborné literatuře pod názvem leptin, a signalizuje mozku, že jsem nasycena. Tedy čím víc ho je, tím menší hlad.
Když chci zhubnout, tak by se mi hodilo mít méně hormonu „Dej-mi-ještě-koláček“ (ghrelinu) a víc hormonu „Už-mám-dost“ (leptinu). Jenže mozek, sabotér, když ho nenecháme pořádně vyspat, prostě generuje tyto dva hormony v opačném poměru.
Tedy nevyspalá mám větší hlad než vyspalá a zároveň nevyspalá se nasytím později než vyspalá. A obezitka má mým ponocováním dveře otevřené dokořán. Pro správné hladiny těchto hormonů nejde udělat nic jiného, než se prostě pořádně vyspat 😊
A když si ještě uvědomíte, že nedostatek spánku ovlivňuje rozhodovací centra v mozku, sebekontrolu a disciplínu, je už jasné, proč nevyspalá sáhnu na svačinu po čokošce nebo sušence nebo hranolkách raději než po jablku. A samozřejmě té čokošky sním mnohem víc, než „musím“ díky nevhodnému poměru hormonů „Už-mám-dost“ a „Dej-mi-ještě-koláček“.
Poslední hřebíček do rakve plavkové sezóny je fakt, že vlivem únavy se ztrácí motivace k cvičení.
Never give up on your dreams – keep sleeping.
Takže, pokud toužíte po vysněné postavě, vytrvale spěte.
A já jdu hubnout…. Dobrou noc.
PS: Jako všechny moje příspěvky, i tento je podpořen vědeckými studiemi. Erin Hanlonová, neurovědkyně z Univerzity v Chicagu, se důsledkům spánkové deprivace na náš metabolismus věnuje už víc než deset let.
